4. 7. 2009
Akciové burzy nevykročily do nového roku zrovna optimisticky, když mladé i vyspělé trhy ztrácely pod vlivem obav a spekulací ohledně stability finančních institucí na obou stranách Atlantiku, podoby „záchranného plánu“ nové americké administrativy a nepříznivých makroekonomických dat, především z trhu práce a měřítek aktivity v průmyslu a službách. Nepříznivá data přišla i z východoevropských ekonomik, když zejména údaje o průmyslové produkci posledních měsících loňského roku v některých případech šokovaly. Pokles důvěry investorů se nejmarkantněji projevil oslabením východoevropských měn, jež tak vesměs zastínilo vývoj samotných akciových indexů. V korunovém vyjádření tak Budapešť s Varšavou ztratily 13 – 14 %, Praha 10 %, Moskva 3 % a Istanbul se díky relativně stabilní liře udržely lehce nad nulou.
Obdobně jako v západní Evropě poklesům vévodily akcie bank, když investoři se bez toho, aby činili velké rozdíly, zbavovali expozice na zpomalující ekonomiky východní Evropy a Balkánu. Jejich obavy pramenily z obav o solventnost domácností, které v zemích s vysokými domácími úrokovými sazbami čerpaly úvěry v cizích měnách, a byly přiživovány již zmiňovaným vývojem měn. Český trh táhly dolů především akcie Erste Bank a Komerční banky, nejinak tomu bylo v případě polských bank, kde před slabými výsledky varovala BRE, a dvouciferného poklesu nebyla uchráněna ani maďarská OTP Bank.
Příliš se nedařilo ani akciím středoevropských rafinérií, když efekt přecenění zásob a stlačené petrochemické marže stáhnou PKN Orlen a Unipetrol ve čtvrtém čtvrtletí do ztráty.
Akciové trhy zažily další úspěšný měsíc, když navázaly na dubnovou výkonnost. Pozitivní impuls jim, jak se v posledních měsících stalo zvykem, dodal vývoj ve finančním sektoru vyspělého světa. Zátěžový test kapitálové přiměřenosti 19 největších amerických institucí skončil bez nepříjemných překvapení, některé banky, jimž regulátor určil navýšit kapitál, tak učinily velmi záhy a ve velké většině se setkaly s živou poptávkou investorů po nově emitovaných akciích. Kapitálově nejsilnější instituce dokonce daly najevo zájem vrátit americké vládě prostředky z programu TARP. Nižší míra nejistoty spolu s pokračujícími náznaky budoucího oživení vyspělých ekonomik (dokumentovaného např. nárůstem nových zakázek ve vztahu ke klesajícím zásobám) vedly k poptávce po akciích a komoditách. V závěru měsíce pak pozitivně překvapil nečekaně příznivý vývoj americké spotřebitelské důvěry.
Východní Evropě kralovaly Budapešť a Moskva, když indexy BUX a RTX si připsaly v korunovém vyjádření cca 20% zhodnocení; turecké akcie narostly o necelých 8 % a Praha s Varšavou víceméně stagnovaly. Obdobně jako v západní Evropě se dařilo zejména titulům ze sektorů financí, ropy a materiálů. Slušný dvouciferný růst předvedly akcie NWR, KGHM či ENRC, ovšem i tak zůstaly ve stínu ruských titulů jako Belon (68 %) či Mečel (96 %). Sektor materiálů nejlépe demonstroval ochotu investorů promítat do cen akcií nadcházející oživení, třebaže data o vývoji HDP v některých zemích v 1. čtvrtletí přinesla řadu negativních překvapení (Německo / EMU, Lotyšsko, ČR; maďarský propad byl naopak vůči odhadům mírnější).
V květnu rovněž pokračovalo zveřejňování firemních výsledků. Své akcionáře potěšily některé turecké společnosti (Garanti Bank, Tüpras), solidní zisky oznámily i Bank of Cyprus, OTP Bank, ruský VimpelCom a nebo ropné společnosti Rosněfť a KazMunaiGaz. Za zmínku stály zejména oba bankovní tituly; OTP Bank překvapila všechny pesimisty silnými úrokovými výnosy a především tím, že podíl klasifikovaných („špatných“) úvěrů rostl pomaleji, než analytici čekali. Není proto divu, že její akcie posílily o téměř 30 % a byly tak hlavním tahounem budapešťské burzy. Naprosto výjimečný růst (84 %) pak předvedla Bank of Cyprus, kde ovšem vedle slušných výsledků bylo tím hlavním důvodem zahrnutí titulu do indexů MSCI, které řada institucionálních investorů kopíruje.
Květnové zasedání ropného kartelu OPEC rozhodlo o ponechání úrovně těžby na současné úrovni. Mezinárodní energetická agentura pro letošek předpověděla pokles poptávky o 2,6 mil. bl za den (-3 % meziročně, největší pokles od 80. let), cena ropy ovšem během května narostla o téměř 30 % a pevně se usídlila nad 65 USD/bl. Ruku v ruce s tím šla výkonnost ropných akcií, které si připsaly dvouciferné zisky, přesto však vesměs zůstaly ve stínu jiných titulů. Krom již zmiňovaných těžebních společností jako Mečel, Belon a Raspadskaja předvedly raketový růst akcie Sberbank (60 %) a po dubnovém „odpočinku“ i výrobci chemických hnojiv Uralkalij a Akron (o 49, resp. 39 %). Dobré výkonnosti ruských titulů napomohly i příznivý vývoj inflace a indexu podnikatelské důvěry.
Tureckým akciím (zejména bankám) svědčila rovněž klesající inflace, která v dubnu dostala až na historicky nízkou úroveň 6 % s perspektivou dalšího poklesu. Centrální banka tak mohla snížit sazby o dalších 50 bazických bodů. Sentiment však v závěru měsíce zhoršily spekulace, že vláda otálí s přijetím restriktivních výdajových opatření, jimiž MMF podmiňuje podepsání úvěrové dohody a že její brzké uzavření je tak ohroženo.
Minulý měsíc na tomto místě stálo: „Indikátory podnikatelské důvěry, jakož i další předstihové ukazatele a data z Asie naznačují, že úroveň ekonomické aktivity již zřejmě dosáhla svého dna. Pokud zátěžový test amerických bank neskončí vyloženě katastrofálním výsledkem, jsem přesvědčen, že akciové trhy mají velkou šanci dále růst...“ Vývoj ukazatelů úrovně zásob a komponenty nových zakázek amerického výrobního indexu ISM tyto náznaky a tím i předchozí tvrzení dále podporují. Zároveň dávají naději, že tento příznivý vývoj bude mít v poměrně blízké době pozitivní dopad na růst zaměstnanosti, která je prekursorem a živnou půdou spotřebitelské poptávky.
V květnu fond pokračoval v navyšování váhy finančních titulů, zvýšil i podíl akcií ze sektoru ropy a plynu. Naopak částečně realizoval zisky na titulech z odvětví materiálů. V portfoliu tak narostla váha Ruska a Kypru na úkor tureckých a českých akcií. Díky květnovému růstu se kurs podílového listu fondu se dostal na úroveň kolem 1,21, na níž se naposledy obchodoval na přelomu září a října loňského roku, tj. v prvních dvou týdnech po začátku hluboké korekce vyvolané pádem investiční banky Lehman Brothers.
Díky tomu, že uvedený záměr poněkud nelogicky počítal i s účastí chemického producenta Uralkalij, ztrácely i jeho akcie. Zároveň pokračovalo vyšetřování technické komise, jež má stanovit míru zavinění společnosti na důlním neštěstí z r. 2006 a výši kompenzace. Rozhodnutí v této věci by mělo padnout v únoru.
Vysoká cena zlata svědčila těžebním firmám; polepšily si rovněž akcie KazakhGold, když majitelé dluhopisů během ledna souhlasili se zřeknutím se své put opce (tj. práva požadovat předčasné splacení dluhopisů v souvislosti se změnou vlastnictví firmy). Tím byla splněna rozhodující podmínka nabídky převzetí 50,1 % firmy, kterou v prosinci předložil největší ruský těžař zlata Polyus Gold. Po oznámení této zprávy akcie (již v únoru) narostla o 36%. Kazašské banky naproti tomu ztrácely, přestože vláda potvrdila záměr převzít čtvrtinový podíl ve čtyřech největších institucích. Centrální banka rovněž naznačila, že přistoupí k devalvaci tenge.
Turecká centrální banka pokračovala v razantním snižování úrokových sazeb, když v lednu ubrala dokonce 200 bazických bodů. Akciovému trhu pomohlo rovněž očekávání uzavření úvěrové dohody s MMF, přestože její podepsání bylo nakonec odloženo na únor. Očekávané dohodě s MMF lze ostatně přičíst i relativní stabilitu turecké liry v situaci, kdy si zlotý, forint a posléze i koruna připsaly těžké ztráty.
V lednu fond navyšoval pozice v sektorech chemie (Uralkalij), materiálů (TMK) a drahých kovů (KazakhGold), což bylo financováno především prodejem akcií některých ropných a rafinérských společností a titulů ze sektoru telekomunikací.
