16. 1. 2009
Listopad se na světových akciových trzích opět nesl ve znamení poklesů, když ztrácely všechny významné trhy. Další sada nepříznivých ekonomických data potvrdila, že největší světové ekonomiky se nacházejí v nebo míří do recese. Centrální banky a vlády si ovšem uvědomily vážnost situace a zareagovaly výrazným snížením úrokových sazeb a přijetím opatření na podporu finančního sektoru a celé ekonomiky. Mezi ta první se dá zařadit závazek americké vlády garantovat hodnotu velké části aktiv kdysi největší americké banky Citigroup. Americký Fed pak přišel s programem na rozhýbání hypotéčního financování a spotřebitelského úvěrování ve výši 800 mld. USD. Příznivou zprávou bylo, že stranou nezůstala ani Čína, když vláda přišla s vlastním stimulačním programem a Čínská lidová banka v závěru měsíce sáhla ke snížení úrokových sazeb o výrazných 108 bazických bodů.
Tato opatření napomohla tomu, že trhy část ztrát nakonec odpracovaly; zastavil se i volný pád cen většiny komodit, nicméně ropa dále oslabila a dostala se až pod hranici 50 USD/bl. Posílení japonského jenu pak svědčí o tom, že proces likvidace rizikových pozic a „deleveragingu“ pokračoval i v listopadu.
Ve východní Evropě nejvíce ztratily ruské akcie, a to v korunovém vyjádření 12 %, Varšava a Istanbul zhruba 5 % a Praha s Budapeští méně než 2 %. Z Ruska neustával odliv kapitálu a pokračovala „dolarizace“ úspor domácností; s tím spjaté snížení devizových rezerv pak posílilo očekávání ohledně oslabení rublu vůči dolaru. Centrální banka nakonec mírné oslabení měny umožnila rozšířením oscilačního pásma, trh však v obavách z toho, že tento proces bude pokračovat, vyprodával především tituly zaměřené na domácí ekonomiku (telekomunikace, maloobchod, aj.). Ještě větší pokles postihl akcie metalurgických společností, jednak pod vlivem nastupující recese ocelářského průmyslu a také z důvodu, že řada firem má významnou úroveň krátkodobého dluhu. U nich se investoři obávali o schopnost tento dluh splatit či nahradit novým. To platilo rovněž o „mladých“ společnostech, jež dosud nevytvářejí významnější peněžní toky. Program na podporu ekonomiky, s nímž přišla ruská vláda a přidala se tak k ostatním nejprůmyslovějším zemím světa, by měl těmto společnostem přinést úlevu ve formě poskytnutí dlouhodobého financování bankám a přidělování úvěrů klíčovým firmám prostřednictvím státní Vněšekonombank. Vláda přislíbila i snížení podnikových daní.
Sektory materiálů, realit a bank tak obdobně jako Evropu západní táhly dolů vesměs i východoevropské burzy. Do značné míry to platilo i o Turecku, kde centrální banka přistoupila k nečekanému snížení úrokových sazeb o 50 bazických bodů. Tento krok nechal trh – alespoň zpočátku – bez odezvy. Větší vliv mělo zveřejnění informace o připravované dohodě s MMF o poskytnutí stand-by úvěru v rozsahu 20 – 40 mld. USD, což by podpořilo stabilitu měny a celé ekonomiky.
Rozsah opatření, která přijímají centrální banky a vlády ekonomicky nejvýznamnějších zemí, jakož i míra koordinace jejich úsilí, svědčí o tom, že si uvědomují rizika, kterým světová ekonomika čelí. Věřím, že se ukáží jako účinná a umožní tak trhům, aby „dohlédly“ za horizont několika nadcházejících obtížných čtvrtletí a ceny akcií tak začnou znovu odrážet hodnotu firem v normálním ekonomickém prostředí. V současnosti lze narazit na případy (jindy bychom je nazývali anomálie), kdy tržní kapitalizace firmy (tj. úhrnná hodnota všech jejích akcií) ledva převyšuje hodnotu čisté hotovosti (tj. finančních prostředků snížených o hodnotu dluhu), kterou firma drží. Akcionáři takových společností pak jejich vlastní podnikatelské aktivity získávají de facto (téměř) „zdarma“. Současně je však třeba přiznat, že nelze odhadnout, zda proces „deleveragingu“ (tj. likvidace pozic financovaných úvěrem), jenž takové anomálie vyvolal, je již u konce.
V listopadu fond navyšoval pozice v sektorech chemie, ropy a plynu, jakož i materiálů. K tomu docházelo především na úkor bank a médií, v případě finančních titulů k poklesu jejich váhy v portfoliu přispěl i jejich nadprůměrný cenový pokles.
Závěrem bych chtěl poděkovat investorům, kteří se ani v tomto nelehkém období od akcií neodvrátili, že nám zachovali svou přízeň a popřát všem spokojené prožití vánoc, pevné zdraví a hodně úspěchů v novém roce. Věřím, že nadcházející rok, podle čínské mytologie „Rok buvola“, se ukáže být z pohledu investování mnohem úspěšnější než byl pomalu končící „Rok krysy“.
Jiří Lengál,
manažer fondu
